OSAMĚLÁ ŽENA OSAMĚLÉHO MOŘEPLAVCE

Mirka Konkolská je už půl století manželkou a nejbližší spolupracovnicí nejslavnějšího českého mořeplavce moderní doby, matkou jejich syna Ríši a hlavní postavou, která stála v pozadí všech jeho velkých osamělých plaveb. Jako zkušená jachtařka se stala první českou ženou, která dokázala přeplout Atlantik (dokonce v obou směrech). Kniha je věnována klíčovým okamžikům jejich společné cesty životem do chvíle odchodu na první sólo závod kolem světa BOC Challenge 1982. Příběh je dokumentován 197 ilustracemi. Plnobarevná, vázaná, předsádka, 200 stran.
Kniha obsahuje i DVD Osamělý mořeplavec.

Vyňatek z knihy:
.......Do Newportu jsme připluli jen pár dnů před startem. Okamžitě jsme zamířili k doku na Goat Island Marina, kde nás uvítal pan Quickley. Jak se tak rychle dověděl o našem doplutí nám tehdy bylo záhadou, ale pak jsme usoudili, že nám byl patrně přidělen nějakou tajemnou silou. Ochotně nám pomohl vyřídit povolení k pobytu a skvěle nás navigoval během prvních dnů na pevné zemi. Ať to bylo jakkoliv, velmi jsme pomoc potřebovali. Bylo třeba mít auto, aby jeden mohl zařídit tolik věcí. Dny pak ubíhaly rychlým tempem, do startu závodu jich moc nezbývalo. Cítila jsem, jakou zátěží jsme s malým Ríšou pro Richarda. Obrečela jsem to, když se jednou před kýmsi vyjádřil, že jsme jeho největším problémem, protože nám musí zařídit nejen povolení k pobytu na dlouhou dobu své nepřítomnosti, ale musí nám pro začátek zajistit i provizorní ubytování. Raději bych tady nebyla, když jsem si uvědomila, že na tohle všechno vlastně nemáme žádné finance. Naši tak zvaní přátelé z minulých let nebyli připraveni půjčit nám ani nejmenší finanční obnos a navíc nás - hlavně Richarda – neustále přesvědčovali, že bude nezodpovědné, když vystartuje a nezůstane s námi. Takovými řečmi nám jen komplikovali již tak zapeklitou situaci. Z dřívějších fandů snad jen Marek s Dorotkou projevili opravdovou snahu pomoci. Zaplatili například Richardovi naftu a mě zajistili lékařskou pomoc, kterou jsem tehdy potřebovala. Naštěstí se objevili noví fandové. Stali jsme se jakousi cizokrajnou atrakcí. Díky Richardově účasti v předešlých závodech OSTAR 72, 76 a 80 jsme nebyli
jen tak nějakými bezejmennými utečenci z komunistické země. Těsně před startem přišel za Richardem Tadeasz a nabídl, že u něj můžeme nějakou dobu nocovat. Trochu jsem se uklidnila, ale stále mi nebylo jasné, jak dokážeme zajistit pobyt nás dvou na celou dobu závodu. Byla jsem připravena udělat cokoliv, abych situaci nějak zvládla. Nebude to rozhodně nijak jednoduché. A tak jsem si v sedě na lodním pytli připadala jako ve snu. Zůstala jsem v tomhle přístavu sama s dvanáctiletým dítětem a Richard již byl někde na Atlantiku. V závodě, který byl tak dlouho jeho snem a který potrvá skoro rok. Určitě nejméně deset měsíců, když vše půjde dobře. Prožívala jsem s Richardem velmi intenzivně všechno, oč dosud usiloval. Závod přes Atlantik OSTAR 72, tříletou plavbu kolem světa a další OSTAR 76. Následovala stavba větší lodě, závod Parmelia z Anglie do Austrálie a OSTAR 80. Vždy jsem mu dělala zázemí, spojku pro všechno, pomáhala jsem mu se vším, co potřeboval doma zařídit, ať už byl kdekoli ve světě. Od první chvíle, kdy jsme byli spolu, ať jsme již dělali cokoliv, jsem se cítila být spíše Richardovou partnerkou než manželkou. Nějak mi to označení manželky nesedělo, určitě jsem pro něj nebyla jen manželkou. Nebyl nikdy pro mě lehký úkol spojit všechny ženské role v jeden celek, ale nějak se mi to vždy podařilo a byla jsem na sebe pyšná. Všechny mé činnosti mě na druhé straně zbavovaly pocitu osamělosti. Nebyla jsem vlastně nikdy sama, vždyť jsem měla vedle sebe naše dítě. Chvilky samoty, hlavně ty večerní, jsem silně prožívala, když moje dítě usínalo ve svém pokojíčku a s ním usínal celý okolní svět.......